Foto: Tomáš Gál

Hrajete si? Ano? Skvělé. Ne? O dost přicházíte. Minimálně o to, čím byly vynikající kolekce Moniky Drápalové a Kateřiny Geislerové.

Znamenají děti přerušení a konec kariéry? Monika a Kateřina, obě matky, obě se zahraniční zkušeností, obě profesionálnky, jsou důkazem že rozhodně ne. Spíše naopak. Děti a jejich hr a ničím neomezovaná kreativita jsou zdrojem nekonečné inspirace. Zapomeňte na to, že jste dospělí, vykašlete se na poučky, pravidla a doporučení a uspořádejte si, aspoň na chvíli, svět podle sebe.

Monika Drápalová představila novou ideu, kterou se má ubírat značka Free Circle. V zákulisí se leccos šušká ale důležitý je výsledek. A ten mnohým vyrazil dech a mnohé nechal v nechápavém úžasu. Kolekce kterou předvedla je top, neuvěřitelná, hravá, důkladná, plná nadsázky a dělá si legraci ze všech, kteří oděv berou příliš vážně.

Free Circle je luxusní značka oblečení pro městskou cyklistiku. Monika s první kolekcí pro tuto značku vyhrála ocenění Czech Grand Design ale než se ceněná kolekce dostala do běžné výroby, technologie a vůbec celé uvažování se posunuly natolik, že už, ač tvarově nadčasová, je vlastně neaktuální (resp. už je celkem normální, ne roky popředu). Free Circle se dívá dopředu s velmi speciální vizí zakázkové krejčoviny a kolekce, kterou Monika prezentovala, vychází z rešerží pro tuto vizi.

Je skvělé když se věci a informace spojují, když fragmenty, které náhodně zaslechnete z různých stran a to co vidíte, dávají dohromady ucelenou a propracovanou ideu. Přesně tak tomu je o testovací, textilní kolekce Drápalové. Proč testovací? Protože proces, který za kolekcí stojí je zjevně opačný, než bývá zvykem. Zatímco jindy je nejprve tvarová vize a až pak materiál, tady je to jiné a inspirace nevychází z tvaru a z lidí, ale ze samotného materiálu, z jeho tvorby, z jeho technologie. Monika, pravděpodobně v rámci úvah nad novými možnostmi tvorby pro Free Circle, testovala možnosti digitálního tisku, vlastnosti technických materiálů pod mikroskopem a materiály samotné.

Při digitálním tisku je z úsporných důvodů na metráž natištěna jenom ta plocha, která odpovídá střihovému dílu. Na bílé ploše se tak objeví barevné šaty, třeba s obrysem, které stačí vystřihnout a sešít. Podobně, jako u papírových oblékacích panenek. (pamatujete si?) Tyto dvě myšlenky, vystřihování a nepřesnost tisku, stejně jako 2D a vzpomínka na papírové postavičky, na které se oblečení pokládá a připevňuje ohýbacími rožky (pacičkami), technologie versus dětská hra, to je základ kolekce. "Pacičky" jsou v kolekci nacpané suchým zipem a reálně tak plní svoji funkci. Tisk je zvýrazněn černými "vodícími" linkami a samotné vzory představují pod mikroskopem zvětšené materiály, někdy ve foto kvalitě, někdy převedené do grafiky (Až ta vlákna vypadají jako stopy po kole na sněhu.) Hra, vtip, nezávaznost, objevování... a technologie. Neopren, technické úplety, nepromokavé ale prodyšné materiály, Monika v kolekci textuje možnosti práce s novými funkčními textiliemi, testuje, jak se chovají, jak pracují. A ten test je navíc krásný.

Lehký technický kabát

"pacičky" v praxi

Ani Kateřina Geislerová přes zimu nezahálela. Její kolekce, přestože jí nedokážu přidělit nějaký konkrétní název, je experimentální, tvořivá a nositelná. Nechybí autorčiny kultovní střihy a modely, dokonale zpracované kalhoty, motiv přilby, zakulacená ramena a celá ta bojovná ženskost. Kateřina se navíc beze studu hlásí k neveganské větvi české módy.

Kolekce je vcelku normální a hodně jí dává styling. (návleky na nohách, vrstvení...) Normální až na to, že Kateřina doteď pracovala spíše s jasně ušitými modely, na jejichž místo se pomalu ale jistě vkrádá experiment. Experiment, to je lehkost, hra, objevování neobjeveného a v tomto konkrétním případě něco co mě, jak se říká, chytá za srdíčko. Geislerová se pustila do pletení, do proplétání, do uvolňování. Ruční úplety jsou objemné, ňuchňavé, fascinující svou organickou beztvarostí, která má svůj řád, ale ten nejde na první pohled odhalit. Vím, že uplést svetr není tak jednoduché. A takhle abstraktní svetr, jakože wow. A baví mě i barevné kožešiny kolem krku, splétaná sukně, všechny ty drobné experimentální motivy. Jako když Geislerové elegantní žena - bojovnice stroskotá s výletním parníkem na polárním kruhu, zvolna srůstá s prostředím, mění svůj šatník podle podmínek a vydává se do bílé pustiny sama. Sama a odvážně, hledat potravu, hledat život, hledat sama sebe. Spoléhá se jenom sama na sebe a už nemá potřebu cpát se do krabiček, které jí přisoudila společnost. Protože společnost není.