Poslední dobou bývá dlouhé horko, a pak se zvedne vítr, všechno smete, voda smeje stopy na chodnících, chvíli je příjemně a může se začít odznova.

Vzdávám se bouřce.

Nikdo mi nevysvětlil, jak se stavět problémům, jsi přece chytrá holka, říkali. Tak bojuj. Mám pocit, že už nemám sílu bojovat, nemám sílu zastavit to, stačí mi nechat se zalít deštěm, zalykat se štěstím, jen tak, nevšímat si toho že kolem padají stromy vyvrácené z kořenů a polámané, že vítr očesává nezralá jablka, kroupy drtí okurky a rajčata a od blesků vzplály střechy domů.

Byla jsem na dovolené v Chorvatsku, a pak taky koupaliště, a pivo, a ponocování. A to horko a bouřky a emoce a neemoce. A vyšisované vlasy jako oranžová sláma, občas nějaká ta kapka krve a nějaké ty slzy, rosa, raní chladno a odpolední hyc. A trávník pod bosýma nohama. Komáří štípanec. Bláto. Modřina. Pot. A pole, pole jitrocele. Nákupy ve slevách. Vlastně jsou to ideální prázdniny.

Nebo, prázdniny...

V pondělí bych měla odevzdat diplomku. Můj vousatý oponent už je prý nedočkavý. Můj o něco méně vousatý vedoucí se prý taky těší, až to bude hotovo. Taky se těším.

I lidi v partě VotočVohoz se těší. Pracuju tam. Tak sledujte Votoč na Facebooku a lajkujte ;-)

I pan Filip se těší. Dneska jsem mu česala Miss Universe, na natáčení spotu. Pracovat budu i pro něj. Protože od září si svoje sociální a zdravotní budu muset platit sama.

A kolem mě se rodí miminka, Elenka, Mikuláš, Patrik, a pak taky malý George co jednou třeba bude král. Láska. A kolem jsou na předání koťata. Něha. A válí se knihy a časopisy. Obdiv k inteligenci.

Jsem opálená, jako jsem dlouho nebyla.

A dokud cítím nehty jak se zarývají do kůže, dokud cítím že jsem živá, všechno ostatní ubíhá samo a je jedno. Nebo dvě. Nebo tři.

Konec záznamu.

Venku prší.