zelený tyl a slaměná vdova

21:20

Už to je dvanáct dní, co můj muž vyrazil za vycházejícím sluncem. A tak, zatímco on je hlavní atrakcí novoročních oslav na jihu Číny, já sedím na zadnici v Praze.

Teda, ne že bych nic nedělala, naopak, snažím se být aktivní a tak už jsem zvládla uspořádat kurz hairstylingu, učesat jednu přehlídku, dva plesy, dvě focení, saunu, kavárnu, čajovnu, vegetariánský oběd, rodinný oběd na oslavě narozenin, cvičení s JM, kilometr v bazénu a film Anna Karenina. Taky jsem si zvládla koupit nové boty a velkou zásobu blyštivé bižuterie, což jsou věci, které by mi můj vyvolený nejspíše zakázal.

 Poslední dny před odjezdem jsem si lámala hlavu, jak volný čas (bez školy a muže) vyplním. Jiné ženy se v době "volna" věnují naplno práci, socializaci a sebezdokonalování. Ale když práce není tolik, kolik by moderní slaměná vdova potřebovala, je třeba ohlédnout se do historie. Nakonec nepomohly zkušenosti mých přímých předků, které mám v krvi (vypulírovalal jsem celý byt, ale děti, hospodářská zvířata ani pole nemáme) a inspiraci přinesla vzpomínka na hodiny dějepisu. Úplně jsem se viděla jako středověká dáma, s jehlou v ruce čekající na svého rytíře...

No, vyšívací rám a balíky flitrů zatím odpočívají stejně jako klubíčka vlny a jehlice. Naopak, z šestnácti metrů tylu už zůstaly jen dva. Ten zbytek se po dlouhých hodinách proměnil z placaté zelenkavé metráže v obláčkové NĚCO.

Nejprve bylo třeba volány nařasit a sestehovat, pak sestehovat a sešít dohromady.


A nakonec jsem celou nádheru přišila na gumu a všila spodničku, aby tyl nekousal.


Tramtadadá! Spodnička pod kolovou sukni je po dlouhých hodinách na světě. Kdybych byla šípková Růženka, usla bych snad stokrát a co se týče přemýšlení jak na to...

Pokud si tedy budete chtít ušít něco podobného, potřebujete stehovku, tak 10m tylu, hrst špendlíků, jehlu, niť v barvě, šicí stroj, nůžky, gumu, něco na podšití - a pak už to jde rychle - pokud nejste koumáci jako já.
Nejprve jsem přemýšlela, kolik látky budu potřebovat a jak to budu šít. Pak jsem dlouhé hodiny v ruce nabírala jednotlivé volány. Pak je v ruce stehovala a po sešití na stroji a dalším uvažování, to všechno ručně našívala na gumu...abych to dneska přejela na stroji.

PS: Je to zajímavé, ale většinu věcí jsem se musela naučit sama, metodou pokus omyl. Pak to vypadá tak, že to co se bez cizí pomoci učím čtyři roky, jsem schopna někoho jiného naučit za čtyři hodiny. 
Jak to máte vy?

You Might Also Like

11 komentářů

  1. Taky jsem zrovna slaměná vdova, drahý odjel před čtyřmi týdny směr Rusko a dalších osm bude pryč :( Žel bych ale takovou krásnou spodničku nedokázala ušít, ač by se mi pod nové šaty dost šikla - jsem ráda, když přišiju knoflík :) Takže náplní mého času asi zůstanou převážně knihy a práce do školičky...

    OdpovědětVymazat
  2. Nadherna! Tyl je moja najoblubenejsia textilia :)

    OdpovědětVymazat
  3. Bude z tebe lolitka? Zuřivě závidím :) Bohužel je u na šití šikovnější ta druhá polovička, takže uvidíme, snad ho někdy přemluvím :D

    Kaerpi

    OdpovědětVymazat
  4. Oli asi mi jednu podobnou ušiješ na zakázku :-)

    OdpovědětVymazat
  5. taky mam jednu takovou rozesitou :D zatim je to chumel narasenych tylovych pruhu cekajici na sespendleni a sesiti :) ta tva se ti moc povedla!

    OdpovědětVymazat
  6. No wow... obdivuju všechny, co se do podobných projektů pustily. Já jsem vyměkla a pořidila si (černou i bílou) spodničku u Leny Hoschek...

    OdpovědětVymazat
  7. Moc hezký článěk a spodnička je super :-) taky mě zanedlouho čeká období "slaměná vdova", a to rovnou na půl roku, tak že bych se do něčeho podobného taky vrhla? :-) přece jen času bude víc než dost :-)

    http://amomentoflifestyle.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  8. Tak to je krásné a obdivuhodné :) !!!

    OdpovědětVymazat
  9. teda wow! vypadá to skvěle! jsem fakt zědavá na spodnici v akci!

    OdpovědětVymazat