Chtěla jsem připravit krásný fotoromán na téma Můj šatník. Ale nějak se za poslední dva týdny nepovedlo dostat do jedné slušné místnosti najednou mě, hadry, světlo, muže, pořádek a dostatek času. Na druhou stranu, jiné bloggerky své šatníky moc nefotí, tak to nespěchá.

Jak jsem slíbila, pustila jsem se do boje o slušné oblečení. Udělala jsem si seznam must haves, který můžete vidět na pravoboku, a s pomocí nití a šicího stroje začala odškrtávat. Zatím se mi povedlo přivést ke konečnému tvaru kašmírový svetr, vlněnou sukni a nátělník z bílého úpletu. Na svůj velký okamžik čeká smetanový kabát, s velmi pestrým životním příběhem. (Už jsem asi říkala, že u mě je šití opravdu na dlouho, zvláště když nevím přesně, co vlastně chci vytvořit.) 

Proč toho nemám víc? Zvláště když v obchodech jsou slevy a nové kolekce jsou vyloženě kouzelné? 

Zjistila jsem, že hlavním důvodem je styling. Jednak, nemůžu si dovolit utratit peníze, které potřebuju na zálohy. O víkendu mě čeká focení editorialu a předpokládám, že po tu dobu, co budou hadříky a botičky v mé moci, bude můj účet lehčí o pětimístnou částku. A co se týče kolekce MMM for HM, sice nutně potřebuju baleríny, ale taky potřebuju čtyřmístnou částku na vratkové kartě, neb showroom nefunguje vždycky tak, jak bych potřebovala.

Druhým kamenem úrazu je profesní deformace. Ve škole mi tak dlouho hustili do hlavy, že důležité je investovat, ne utrácet, že peníze se mají vrážet do kapitálu, ne spotřebovávat, až jsem si to zapsala za uši.
Ale jak si asi koupit boty, když pro ty na běžné nošení jsou jiné požadavky než pro ty na focení?
Nemám problém utratit peníze za prádlo pro modelky, koupit něco sobě mi přijde nevhodné. A protože nemám modelkovskou postavu, je jasné, jak to končí. Mám kufry hader, které si nikdy neobleču. Naopak, minule se na mě můj muž díval hodně překvapeně, když jsem pro modelku chystala své svatební prádlo, které mi koupil. Tajně v tomto směru závidím své kamarádce, která profesi modelky a stylistky spojila naprosto dokonale a je známá tím, že i na fototesty tahá kousky aktuálních kolekcí slavných značek. Fotografové i modelky ji milují a ona aspoň nemá tolik stresu se sháněním. To nad čím běžný smrtelník slintá je běžnou součástí jejího šatníku a všechny ty jehlové podpatky, krajky, pyramidy, průsvitné závoje a černou kůži opravdu nosí, což já bych asi nedokázala.

Ehm...a přihodila se ještě jedna věc. Definitivně jsem se rozhodla, že potřebuju nějakou dospěláckou práci. Nějakou inhouse, kde se pomalu naučím, jak že to ve světě dospělých lidí chodí. (Takže kdybyste někoho hledali, tak se ozvěte, CV tady visí.) A právě to je ten důvod, proč bych se měla více soustředit na to, co nosím. Umělci můžou chodit i otrhaní. Ale u slušných zaměstnanců, tam to nepřipadá v úvahu.