Povídaly jsme si s hokama, během focení v hotelu Zlatá Husa.
Prej jak to, že ještě nejsem profláklá, když to tak umím.
Ale asi je to všude stejné.
Říkala jedna: Mám teď zakázku - ale je za méně peněz, než ty předešlé. Každý nová je hůře placená.
Říkala druhá: Fotila jsem hudební skupinu - nic moc honorovaného - a nějaký home fotograf viděl jejich fotky a napsal jim, že je bude fotit zdarma. Jasně že to vzali. Žádné další focení se mnou už nebude.
Říkala třetí: Některé firmy to řeší jednoduše. Vyhlásí soutěž na naávrhy kolekce, nikoho nevyberou a zaslané práce jim zpracuje grafik.
Tak - vlastně jsem na tom skvěle. Tohle je jenom hobby. Holky, které vystudovaly fotografii nebo návrhářství jsou na tom setsakra hůře. Neuživí se tím, co studovaly, čemu věnovaly roky života.
Skvělé fotografky budou dělat pokladní v hypermarketech aby programátoři fotili.
Chce se mi vykřiknout nějakou sprosťárnu. Ale studuju ekonomku, ne umprum.
Tak - prosím, lidi, až budete uvažovat u koho se necháte vyfotit/nalíčit/obléknout, je zde malá skupina fotografů, skupina vizážistů a mnoho návrhářů, kteří na vás čekají. Na rovinu - módní průmysl se potácí nad propastí. Časopisy bojují o každého inzerenta a čtenáře. Fotografové bojujují o každý kousek v časopise - ale většina je placená tak, že to na nájem a odpisy světel a foťáku nestačí.
Můžeme třikrát denně bít hlavou o stěnu a nadávat na českou módu. Ale jsme to jedině my, kdo ji může zachránit.
Můžeme si kupovat časopisy, reklamy...ale lepší bude, když budeme přemýšlet nad tím, co si pořizujeme pro svou vlastní potřebu. Pokud přežívají farmářské trhy a ožil i Český česnek, může žít i česká móda :-)
Doufám.