Těžká řehole...

21:13

Ten den bylo docela zima, poprchávalo a foukalo. Nebylo to ani na šaty s volánkama, ani na balerínky.

A já jsem stála na zastávce tramvaje a na svetříku vhodné barvy se srážely kapky.
Kolem mě chodily holky, kluci, mladí, staří, v silonových bundách s neprofoukavou a nepromokavou úpravou.

Zvedl se vítr a pod sukní se mi zježily všechny chlupy na nohách. Pozorovala jsem ostatní, jak pohodlně fungují v riflích.

Když jsem se podívala na své boty, věděla jsem, že do tohohle počasí jsou nejlepší. Nepromokavé, vysoké, šněrovací, z armyšopu. A pak přes kaluž lehce přeskočila dívčina v barevných adidaskových botaskách.

Nemluvě o těžké tašce na jednom rameni.

Hlavou se mi honila jediná myšlenka.

Kéž bych nebyla něco jako fashhionblogger! Kéž bych neměla mezi těmito lidmi kamarády!
Kéž bych se mohla obléknout přiměřeně příležitosti a počasí!

Vzpomněla jsem si na své botasky, manšestráky a šusťákovku, na roky v jejich starostlivém objetí, a bylo mi smutno. 

Kde jsou ty časy, kdy si každý mohl nosit, co chtěl, a stačilo jenom, aby nesmrděl, nebyl špinavý a roztrhaný. 

....

Když jsem dneska byla nucena v pohodlném oblečení jít do práce (kožený batoh, červené botasky, bootcut manšestráky, tričko), div, že jsem se neplížila podél stěn. Hrozně jsem se za sebe styděla, že nevypadám tak, jak bych měla. Že se courám po centru Prahy a nejsem vůbec fashion, stylish a cool. 

Takže, mí milí vždy dokonalí a fotitelní přátelé, zdvihám na vás prostředník. Nenechám se stresovat. 

I když, možná že už není cesty zpět. Třeba se k mým traumatům (strach z toho že budu tlustá a neúspěšná) už přidalo další - strach, že nebudu vhodně oblečená.

You Might Also Like

12 komentářů

  1. hmm, tak to je smutné, zvlášť, jestli se stresuješ z "nějaké naší fešn scény" :D

    OdpovědětVymazat
  2. ja chodim v Londyne v teplakach.....to neznamena, ze nejsi fashion a cool, pokud v nich nechodis porad :) kiss a and keep it up hun xx

    OdpovědětVymazat
  3. neviem na akú akciu si sa chystala ale myslím že stylish a cool sa dá byť aj v šuštačke a keckách :)

    OdpovědětVymazat
  4. oli? to jako vazne? ale no tak... ,)

    OdpovědětVymazat
  5. přemýšlím, zda Tě mám politovat, že se necháváš tak ovlivňovat, nebo zda je to pouhá póza. máš těžkej život.

    OdpovědětVymazat
  6. To Terka a Miakarina: Myslela jsem si, že oblékání jde tak nějak ze mně samé. Ale včera jsem si uvědomila, že je dáno výchovou a tím, co svět kolem mě považuje za správné. Že jsem natolik perfekcionistka, že nechi dělat chyby, a opravdu se cítím svázaná.

    OdpovědětVymazat
  7. co si, nemusis kazdy den vyzerat ako z casaku! vykasli sa na to a cit sa dobre :)
    http://kateonskate.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
  8. :)) Hezká úvaha. Často přemýšlím o něčem podobném když občas pozoruju lidi ve městě, spíš ale z toho pohledu, že v rámci odlišení od masy, kterou hadry nezajímají se vytvořila další uniforma...
    Kdy jindy je/byla doba vhodnější k tomu nosit si co chci než teď? proč další diktát a masy stejně oblečených holek.
    A k výkonu tleskám! Jakmile se totiž začneme do čehokoliv nutit, tak je to špatně.
    btw. oni se se s Vámi/Tebou ti fashion-kamarádi určitě nebaví kvůli oblečení :)) ale to, myslím, je zbytečné připomínat.

    OdpovědětVymazat
  9. Bože holka, ty jsi zase jednou trapná...

    OdpovědětVymazat
  10. trapné a hlavně smutné

    OdpovědětVymazat
  11. To anononymní no1: Co je na tom to nejhorší? To že nejsem dokonalá jako ostatní bloggeři? Nebo to, že bych chtěla být? Nebo to že o tom píšu? Zajímalo by mě to. Vážně.

    Protože pokud kořen mé trapnosti je někde ve vzduchoprázdnu, pak už zbývá to komentovat jen jedním slovem na mou adresu.

    OdpovědětVymazat