"Prodávané zboží musí být čistě "s příběhem" a „druhá ruka“, žádné designérské značky ani návrháři!"

Ještě když jsem chodila na třinecký gympl, napadlo mě, v kooperaci s holkama z céčka, že bychom si mohly udělat "hrabák". Každá z nás přinesla tašku nepoužívaného oblečení, doplňky, šminky - všechno se po vyučování rozložilo na lavice, každý si vzal, co se mu líbilo, a zbytek se schoval "na příště". Dokonce jsme jednou i vylepily plakáty po škole. Nikdo za nic neplatil. Kdo něco přinesl, ten si něco mohl vzít. Byly jsme rády, že se věcí zbavíme, že se někomu líbí. A protože po několika takových akcích zbyl pytel hader, naložila jsem je do auta a odvezla do charity. A pak jsme v nich potkávaly sociálně slabé v našem městě a měly radost, že kousek, pro nás ošklivý, má nové milující páníčky.

Myšlenka Cakebreaku je podobná. Každý přinese, co už nenosí, za malý bakšiš to nabídne ostatním a co se neprodá, má možnost jít do charity. Hezký nápad na příjemné odpoledne s hudbou, pivem, zajímavými lidmi a možností nákupu. Nevýdělečná akce.

Jenomže "s příběhem" může znamenat více než "tohle tričko jsem dostala od vzdálené tetičky, byla jsem v něm jednou, protože nenosím tyrkysovou, trička s obrázky a už vůbec ne tygří hlavu vyvedenou v glitrech, stříbrné a razicí růžové" a "druhá ruka" může znamenat více než "tyhle šaty jsem milovala, než mi narostly prsa a bylo po srandě".

Přišla k našemu stánku slečna a říká: "...no já se na to vykašlu, nikdo si nic nekupuje, to jsem to měla udělat jak holky vedle, v akci vykoupily skoro zadarmo ty nejhorší hrabáky a už mají skoro všechno prodané..."
Z druhé ruky může znamenat prostě jenom trochu dražší secondhand.

Věci s příběhem to měly taky občas lehce nahnuté. Jako například ty, na kterých bylo jasně patrné, že jejich příběh spočíval v ležení na regálu v obchodě. V dlouhém ležení - než je někdo koupil, aby je prodal dál.

Je to dobře nebo špatně? Kdoví.